Předmět pojednává o specifickém fenoménu středověké společnosti, kterým jsou tzv. hereze. Jejich "existence" je doložena prameny pozdní antiky, raný středověk je v tomto ohledu spíše mlčící, vrcholný a pozdní zná naopak heretiků košaté množství. Zahraniční odborná literatura až do 70. let 20. století zdůrazňovala především fenomén dualismu jako základu pro neblaze proslulé katarství. V českém prostředí naopak rezonovalo zkoumání valdenství. Novější práce jsou k oběma fenoménům kritičtější a převažuje přístup, který lze označit jako dekonstrukce jevu v rámci trvajícího diskurzu. Antičtí Manichejci již nejsou vnímání jako bezprostřední předchůdci pyrenejských katarů atd. Cílem kurzu je proto: a) seznámit studenty s rámcovými skutečnostmi církevních dějin, b) naznačit klíčová místa (ve smyslu geografickém) kulturního vývoje Evropy, c) ukázat pestrost fenoménu kacířství, d) prohloubit jejich schopnost práce s pramenem, resp. schopnost jeho kritické analýzy.